Bobtail – staroanglický ovčák

    Historie

Bobtail je původem staré anglické plemeno, jehož dějiny sahají až do roku 1870. Byl původně využívaný jako ovčácký pes staroanglických pastýřů a honáků, jejichž hlavním zájmem u tohoto plemene byla jejich pracovní schopnost a jejichž typ se výrazně odlišoval od psů, které známe v dnešní době. Toto je pozorovatelné na dřívějších kresbách, na kterých bylo snahou vyzdvižení ovčáků, které již nesly podobu nynějších bobtailů, staroanglických ovčáků.

Díky svým vlastnostem si vybudoval nejprve doma v Anglii a pak i dál ve světě vynikající pověst.

Dnes je to milý a spolehlivý společník , který miluje lidi, svoji rodinu a především děti.


Jasným předkem bobtaila, se kterým nese výraznou podobu je Jihoruský ovčák, ačkoli má mnohem těžší tělo. Podobnost s Bearded Colií, která je mnohem lehčí v těle než bobtail je také neoddiskutovatelná. Ačkoli obě tyto plemena mají ocasy. „Bobtail“ lze přeložit ve smyslu pahýlovitý ocas. Na začátku 20. století uvádí větší množství chovatelů narození štěňat bez ocasů, což by dokazovalo, že bobtailové jsou odlišný typ plemene. V záznamech psaných slečnou E.M.Flintovou ze známé chovatelské stanice „ Newcote“ je uvedeno, že několik štěňat se narodilo bezocasých. Štěňatům, která se narodila s ocásky, byly krátce po narození kupírovány.Víme, že kupírování se začalo provádět v 19. století. Podle Athura Tilleyho , průkopníka chovu a majitele světoznámé chovatelské stanice „Shepton “, byly důvody kupírování tyto dva následující. Především nežádoucí honitba králíků, zajíců, koček nebo zatoulané drůbeže na okrajích cest ,která je přirozeným instinktem většiny psů. K tomu aby byli úspěšní v ulovení kořisti musí být psi připraveni v každé neočekávané a náhlé situaci zatočit, zastavit , otáčet se ..Při těchto náročných pohybech však byli tito psi často handikepováni, pokud jim byl odebrán ocas -kormidlo. Tato tendence k honění malých zvířat byla jedním z nejméně požadovaných vlastností těchto psů, kteří museli pracovat pro pastevce nebo pro honáky dobytka. Druhým důvodem udává, že tito bezocasí psi byli uznáváni oficiálními úřady jako pracovní psi a byli osvobozeni od daní.

Dnes se pro toto plemeno užívají názvy jak bobtail tak staroanglický ovčák. Kupírování ocasů u nás je ještě povoleno,ale ve většině evropských zemí je již zákonem zakázáno. Rozhodně se dnes nerodí zdravá štěňata bobtailů bezocasá.

I když byli předkové dnešního bobtaila užíváni především k pasení ovcí, jejich pracovní náplní bylo i pasení skotu a usměrňování stád při přesunech. Kromě toho museli umět vypomoci i při střežení stád. A v neposlední řadě se využívala i jejich srst,která je perfektně chránila v drsných klimatických podmínkách. Jednou za rok byli bobtailové stříháni jako ovce a z jejich vlnité srsti se vyráběly oděvy. Z  jednoho psa se daly získat i dva kilogramy „vlny“.



  • Vývoj

První zprávy „bez záruky“ o bobtailovi pocházejí (až) z konce 18. století.

S moderním šlechtěním se začalo v 80. letech 19. století.

Dějiny bobtaila jako čistokrevného plemene začínají kolem r. 1870. První pes byl vystavován v roce 1865 v Islingtonu v Anglii. Vlastní třída pak byla otevřena v r. 1873 na výstavě v Birminghamu. Byli sem přihlášeni tři nekvalitní psi, protože se chovu bobtailů cíleně nikdo příliš nevěnoval.

První záznamy chovu v knize byly v roce 1875, jen dva roky po založení anglického Kennel Clubu. První známá fena těchto začátků byla Ch. Fairweather, narozena 8.5.1898, vyhrála řadu ocenění a její tělo bylo uchováno a je vystaveno v přírodním historickém muzeu v Ringu, Hertfordshire. A. Tilleymu se podařilo zakoupit předka této feny, ale bohužel se mu nepodařilo vyprodukovat žádný vyjímečný nový chov.

I přes určitou zanedbanost plemene vykazovali tehdejší psi stále původní přírodní typ, na jehož základě byl stanoven první pokus o standard. Psal se rok 1877 a English Kennel Club zaregistroval první dva psy pod názvem Sheepdog, short-tailed English. Oba se jmenovali shodně – Bob.


Prvními moderními chovateli se stali Freeman Lloyd, Henry Arthur Tilley a Dr. Eward Keer.Najít vhodné a impozantní psy byl těžký úkol, protože farmáři chovali psy podle výkonu, nikoliv podle zevnějšku, a ještě preferovali psy drobnější, kteří mají menší spotřebu krmení. Nakonec se pár vhodných jedinců našlo v Devonshiru. První skutečný standard byl vypracován r. 1885 rozhodčím exterieru F. Lloydem, o pár let později ho přepracoval A. Tilley. Původní anglické pojetí podporovalo kravské postavení pánevních končetin, kdežto dnešní bobtailové mají dobře zaúhlená kolena, dlouhé bérce a dokonale rovná hlezna. Kromě exteriérových požadavků se upevňovaly i povahové vlastnosti psů.

V roce 1888 byl založen první anglický klub bobtailů, v r. 1890 plemeno uznal Kennel Club.

Na liverpoolské výstavě v r. 1894 už byly třídy bobtailů velmi dobře obsazeny. Jedním ze známých chovných psů na začátku čistokrevného chovu byl pes „Sir Cavendish", narozený 29. května 1887. Měl mimořádnou výšku 59 cm a vážil 47 kg. Rozhodující čistotu dali chovu psi „Watch Boy" a jeho syn „Young Watch", později „Stilish Boy", „Shepton Hero" a „Brentwood Hero". Jejich jména najdeme vždy v průkazech původu předků pozdějších šampionů.

Chov moderních bobtailů je úzce spjat s paní Florence Tilley, která převzala chovatelskou stanici po svém otci. Na přelomu století se její psi dostali do Ameriky, kde byl díky nim vybudován tamní chov bobtailů a kde v roce 1905 vznikl Old English Sheepdog Club of America.


Popularita bobtailů v Americe umožnila plemenu přežití obou evropských světových válek. Protože vázl import nových psů z Evropy, návrat bobtailů na výsluní byl pomalý a dovoz se v podstatě obrátil opačným směrem. Až v 60. a 70. letech se situace výrazně zlepšila.I dnes je z hlediska oživení krevní linie spolupráce s AKC velmi úzká.



  • Exteriér

Nejcennější devizou a základním poznávacím znamením bobtaila je srst: bohatá a huňatá, s typickým zbarvením šedé, grošované (grizzle) nebo modré. Hlava, krk, břicho a hrudní končetiny musí být bílé, se znaky nebo bez. Bílé skvrny v tmavém poli na hřbetě jsou nepřípustné. Kromě toho, že udržované osrstění je krásné, je i praktické – tvrdé, dlouhé a s vodotěsnou podsadou.

Hlava je téměř hranatá, nad očima klenutá, se silnými čelistmi a  nůžkovým skusem, i když skus klešťový je tolerován. Uši jsou malé a naplocho zavěšené podél hlavy. Oči jsou buď obě tmavě hnědé nebo obě modré, případně jedno oko hnědé a druhé modré.Světlé oko je nežádoucí.

Trup psa je poměrně krátký, záď psa by měla být vyšší než je výška v kohoutku a typickým znakem plemene je stoupající hřbetní linie.

Ocas,pokud je ponechán, je nenápadný, nasazený nízko a dobře osrstěný.

Minimální výška v kohoutku u psů je 61 centimetrů, u fen 56 centimetrů. Hmotnost není určena standardem,souvisí se sílou kostry, s osvalením a kohoutkovou výškou jedince.U fen se pohybuje okolo 30 - 32 kg , psi jsou přibližně o 10 kg těžší.


Bobtail snad na každého působí vysloveně pozitivně. Více než líbivý zevnějšek, chůze připomínající medvěda, přátelská povaha – to všechno jsou vlastnosti, pro které se bobtailové často objevují v reklamách a filmech. U nás zažil bobtail největší popularitu a rozmach v době, kdy se objevil ve večerníčku pro děti jako Maxipes Fík. Autor Jiří Šalamoun byl majitelem bobtaila a ten se stal i jeho předlohou. A jak se už u mnoha jiných plemen potvrdilo, popularita má svá úskalí, která nakonec může působit proti plemeni: enormní zájem plodí velkochovatele, kteří žádané plemeno doslova vyrábě jak na běžícím pásu beze všech chovatelských zásad i morálních skrupulí, a kteří své psy prodávají lidem, kteří je chtějí jen proto, že se toto plemeno právě nosí – a pak je odloží. I tím si musel bobtail jako módní plemeno projít.Dnes je bobtail v ČR chován v jediném chovatelském klubu – BOBTAIL CLUBU, který je členem FCI prostřednictvím ČMKU a jeho chov je pečlivě kontrolován.Nejen z hlediska exteriérového, ale především zdravotního a povahových vlastností.


  • Povaha

Bobtail má skvělou, nekomplikovanou povahu. Je milý, inteligentní, snadno ovladatelný a málokdy se chová dominantně. Miluje svou rodinu a i mimo ni je společenský a snadno se přizpůsobující všem a všemu. Vychází proto naprosto bez problémů s lidmi, včetně malých dětí, s jinými psy i s dalšími zvířaty.


  • Výchova

Rád se podřídí vůli svého pána, přesto jsou jemnost a důslednost dvěma základními požadavky, které jsou při výchově bobtaila namístě.

Také péči o srst se musí pes naučit snášet.Štěňata se rodí černobílá s jemnou hustou strstí a odmala se musí péči o srst zvykat. Pokud majitel toto zanedbá a nevěnuje štěněti a mladému jedinci dostatečně velkou péči v tomto směru , může se později pes snahám o vykartáčování vyhýbat. To může v dospělosti znamenat jistý problém.


  • Využití

Bobtail je pastevecký pes, původně určený k pasení ovcí a k doprovázení stáda na trh, dnes slouží především jako společník vhodný do rodiny a k dětem. Není moc ostražitý, takže jako hlídač se většinou neosvědčí; ostatně to nevyhovuje jeho naturelu. Štěkot bobtailů má zvláštní, typicky zabarvený tón.


  • Pro koho se hodí

Díky své inteligenci, přizpůsobivosti a lehké ovladatelnosti se bobtail hodí i pro majitele-začátečníka, který nemá dosud žádné zkušenosti s výchovou a výcvikem jiných plemen. Zcela nevhodný je ovšem pro lidi zaneprázdněné či netrpělivé, kteří mu nebudou věnovat ani minimum potřebné výchovy,pohybu a ani péče o zevnějšek.

I když se toto plemeno přizpůsobí i pánovi, který tráví většinu času u televizoru, byla by škoda nechat bobtailovy skvělé vlastnosti vyšlechtěné k pohybu po širých pastvinách nevyužité. Proto je to pes vhodný pro sportovně založené lidi, kteří jej budou brát s sebou do přírody a ještě mu „na míru“ vyberou psí sport. Přes určitou „medvědovitost“ pohybu si zachoval svižnost, rychlost, pružnost a bleskové reakce dokonce i přes všechny generace, po které žije i ve městech.


  • Péče

O srst - Bohatá, chundelatá, ale přitom nezkadeřená srst bobtaila je značně náročná na péči. Srst dospělého jedince je nutné jednou za 14 dní důkladně vykartáčovat, zejména na místech, kde by snadno zplstnatěla. V období línání jí může být i tolik, že se vyplatí nechat ji zpracovat na vlnu k pletení.

Kritériem pro posuzování srsti není jen délka; podle platného standardu má textura a hojnost srsti přednost před samotnou délkou.

Někteří majitelé si pořídí bobtaila jen proto, že se jim jako plemeno prostě líbí, a když zjistí, že péče o dlouhou a hustou srst přesahuje meze jejich trpělivosti (u dospělého psa 2 - 3 hodiny jednou za 14 dní), bez milosti psa stříhají. Samozřejmě, že pro psy těchto pánů jsou nůžky řešením, protože zanedbaná dlouhá srst plná chuchvalců s sebou nese nepříjemnosti jako uvízlé nečistoty, potenciální kožní problémy nebo úkryt pro vnější parazity. Krása osrstění bobtailů je přitom jedním z důvodů, proč si lidé pořizují právě toto plemeno. I přes to není problémem psa pravidelně nechat ostříhat, stejně tak jako někteří chovatelé stříhají feny po porodu nebo starší psy, které již pravidelná péče o srst opravdu nebaví. Výstavní péče o srst bobtaila je péče skutečně nadstandardní. Snad každý handler má zaručené recepty, „jak na to“; prozradit můžeme jedině to, že sem patří spousta času, množství kosmetických přípravků a speciální výstavní načesání a zástřih, který (v mezích výslovně daných standardem) zvýrazňuje přestavěnost bobtaila, tj. skutečnost, že bedra psa by měla být výš než kohoutek.

Péče o srst štěněte podléhá až do dospělosti různým režimům: jiná je těsně po tom, co si nový majitel přinese štěně domů, jiná je v devíti měsících, opět jiná mezi desátým a patnáctým měsícem, kdy narůstá tzv. mezisrst; vývoj srsti je v podstatě ukončen až ve třech až čtyřech letech.

Chovatel se nutně musí vybavit různými nástroji i kosmetikou. Z nástrojů především kartáčem s kovovými hroty, žíněným kartáčem, hřebenem se širokými zuby, kovovým hřebenem a hráběmi se širokými hroty, z kosmetiky čisticím a tužicím pudrem, rozčesávačem na „suché“ česání s přídavkem olejů ,přípravky proti plstnatění, šampony bělícími, olejovými a pro hrubou srst.

Postupu při rozčesávání se musí každý majitel naučit. Většinou jim své rady předá chovatel nebo poradce chovu.

O uši, drápy, tlapy - Také zvukovody je třeba udržovat čisté, bez špíny i bez chlupů. Ušní kapky a pudr do uší omezují růst chlupů a udržují je suché a čisté.

Rovněž se musí vystříhávat chlupy mezi polštářky na tlapkách, drápy udržovat krátké a pravidelně je zastřihávat.


O pohyb – Podle původního určení, pro které byl bobtail šlechtěn, je nutné poskytnout mu dostatek každodenního pohybu. Bobtailové milují hry s míčem – a kromě toho všechny sporty, které mohou provozovat společně se svými pány.


O stravu – Nejen pro každou životní etapu psa je nutné jiné složení krmiva. U štěňat to platí dvojnásob. Také aktivně sportující psi potřebují jiné nutriční hodnoty. Navíc u bobtailů se dříve nebo později všechny nedostatky ve výživě nepříznivě odrazí na stavu srsti. Proto je důležité přidávat do krmné dávky i potravní doplňky pro zdravou kůži a srst.


O zdraví – samozřejmostí je preventivní veterinární péče – odstranění paspárků u pánevních končetin, očkování.


  • Zdraví

Z dědičných chorob nejsou bobtailové nijak zatížené plemeno, pouze stejně jako jiná velká plemena jsou náchylní k onemocnění kyčelních kloubů. Bobtail klub zakotvil ( již přes 20 let) pro všechny chovné jedince povinnost vyšetření dysplazie kyčelních kloubů a do chovu pouští jedince jen s lehkým stupněm dysplazie – stupeň 1. V souvislosti s chovem v Evropě je u všech chovných jedinců každoročně vyšetřováno i oční pozadí – Katarakta a PRA, ale výskyt tohoto onemocnění je v celé Evropě velmi mizivý.

Průměrná délka života je 12 až 13 let.


S použitím materiálů: B. Fogle, D. Morris, E. J. J. Verhoef-Verhallen,Ch.Bailey, Bobtail club


Petra Márová